I když se jedná o starší kultivar, stále se těší veliké oblibě jak mezi pěstiteli, tak i mezi zákazníky. Hlavní devizou jsou samozřejmě listy, které na rostlině zůstávají celoročně. Její listy jsou středně dlouhé a eliptické. Na povrchu výrazně lesklé. Nově rašící listy mají krásný měděný nádech. Později přecházejí do sytě zelené.
Jeden z nejčastěji pěstovaných kultivarů photinie. V teplejších oblastech se velmi často používá na živé ploty. Vznikla křížením photinia serratifolia a photinia glabra. Svým pěstitelům nabízí velmi atraktivní vzhled po celý rok. Nově rašící listy jsou korálově červené a na rostlině doslova září. Starší listy jsou sytě zelené a s nově rašícími vytvářejí výrazný kontrast. Na jaře můžeme spatřit drobné bílé květy uspořádané v latách.
I mezi cesmínami najdeme zástupce zakrslých forem. Jedním z nich je kultivar ‘Heckenzwerg’. O jeho vznik se zasloužil šlechtitel věhlasného jména Holger Hachmann. Množení je chráněno evropským patentem. K zákazníkům se první jedinci dostávají až v současné době. Nese opravdu úchvatné listy. Jsou výrazně úzké, dosahují okolo 30 mm délky a pouze 8 – 10 mm šířky. Listy jsou výrazně lesklé, nově rašící listy mají jasně zelenou barvu, postupem času přecházejí do sytě zelené.
Velmi atraktivní rostlina, kterou si při pohledu z dálky i z blízka nespletete s žádnou jinou. Původní domovinou jsou jižní části ostrova Honšú, Kjúšu a Šikoku, kde roste v nadmořských výškách od 200 po 1700 m.nm. Růst je pyramidálně vystoupavý, uhlazený, bez nutnosti střihu. Jehlice jsou lesklé, intenzivně lahvově zelené a 6 – 12 cm dlouhé, tuhé a dužnaté. Výška dospělé rostliny je v našich podmínkách přibližně kolem 3 až 4 m.
Pierisy nejsou příliš známé rostliny u našich pěstitelů. Nicméně každý rok si získávají nové obdivovatele a pěstitele. Je to především díky netradičnímu vzhledu a příjemnému oživení vřesoviště. Hlavní vizuální předností jsou květy a nově rašící listy. K největšímu kontrastu dochází na jaře, kdy jsou nové listy zbarvené do zářivě červené. Postupně přecházejí přes lososovou, světle zelenou až do tmavě zelené.
Hlavním poutačem nejsou v tomto případě květy, ale nově rašící listy. Mají nepřehlédnutelnou ohnivě červenou barvu. Jak nové listy vyzrávají, postupně přecházejí přes růžovou, krémovou až po zelenou. Jarní kontrast starších a nových listů působí opravdu famózně. Listy zůstávají na rostlině celoročně. Již na podzim předchozího roku se zakládají nové květy. V podobě světle růžových poupat setrvávají do jara.
Stálezelené magnolie si u nás získaly celou řadu obdivovatelů. I přes to, že už byla vyšlechtěna celá řada nových kultivarů s dostatečnou mrazuvzdorností, není výsledek na 100% zaručen. Tento druh magnolie potřebuje optimální podmínky, aby nádherně prosperovala. Největším lákadlem jsou leskle zelené kožovité listy, které zůstávají na rostlině celoročně. Spodní strana listu je opatřena jemnými hnědými chloupky. Bílé široce šálkovité květy se objevují v průběhu léta.
O její vznik se už v roce 1967 zasloužil Ray Brackem z farmy v Jižní Carolině. Mateční rostlina tam doposud roste. Největší předností tohoto kultivaru je kompaktní růst a výrazná mrazuvzdornost. Na přelomu jara a léta spatříme na rostlině veliké miskovité květy krémově bílé barvy. Mají nezaměnitelnou příjemnou vůni. Vydrží kvést téměř celé léto. Nese o trochu menší listy, než je tomu u většiny stálezelených magnolií.
Mezi jedny z nejnovějších kultivarů stálezelených magnolií patří kultivar ’24 Below’. Své pěstitele potěší především větší mrazuvzdorností, než tomu bylo u předchozích kultivarů. Svou domovinu má v oblasti kolem Chicaga. Velké miskovité květy se objevují v průběhu léta. Nesou charakteristickou jemnou vůni. Podlouhlé sytě zelené listy setrvávají na rostlině i během zimy. Pozor na popálení prudkým zimním sluncem.
Kultivar ‘Etna’ vznikl v Německu ze semen od kultivaru ‘Rotundifolia’. Po svých rodičích si také nese mírné pokroucení konců listů. Celých keř tak na první pohled vypadá velmi plasticky. Listy jsou temně zelené, lesklé a kožovité. Pouze nově rašící listy nesou oranžově měděnou barvu. Vůči starším listům vytvářejí výrazný kontrast. Listy neopadávají ani během zimy, proto je nutné rostlinu při oblevě zalít, aby nedošlo k jejímu uschnutí.
U ‘Katsury’ najdeme hned dvě vizuální přednosti a to kontrastní olistění a krásné květy. Celá rostlina je zahalena do sytě zelených úzce eliptických listů s jemně lesklým povrchem. Na jaře však přijde změna v podobě nově rašících listů. Ty nesou sytě vínovou barvu a se staršími listy vytvářejí fascinující kontrast. Později se i tyto vínové listy přemění na zelené. Listy na rostlině setrvávají i během zimy.
Je stále celá řada zákazníků, kteří se v našem zahradnictví poprvé setkají s pierisy. Nicméně rok od roku je čím dál více pěstitelů, kteří jim tzv. přišli na chuť. Tento kultivar patří mezi ty méně vzrůstné. Nese eliptické, sytě zelené listy, které jsou na povrchu mírně lesklé. Pouze nově rašící listy mají světlejší odstín zelené. Příliš světlé listy mohou naznačovat nedostatečně kyselou půdní reakci.
Jak už samotný název napovídá, jedná se o rostlinu připomínající svými plody citrón. U nás se pěstujeme pouze základní druh Poncirus trifoliata. Na jaře raší lesklé, jasně zelené listy složené ze 3 obvejčitých lístků. Na podzim zlátnou a opadávají. Jsou neseny na tuhých zelených letorostech s výraznými až 6 cm dlouhými trny. Při kontaktu výrazně píchají. Již od podzimu jsou patrná kulovitá poupata v úžlabí větévek.
Je dalším skvostem ze šlechtitelské dílny němce Hanse Hachmanna. Občas bývá uváděn pod názvem Castle wall. Pyšní se 3 – 4 cm velkými, temně zelenými, lesklými listy. Jsou tak tmavé, že někdy získávají až namodralý nádech. Jsou opatřeny výraznými zoubky po obvodu. Nejsou však pichlavé. Listy na rostlině setrvávají celoročně. Větévky jsou zbarveny do červenofialového odstínu. Jedná se o samčí kultivar.
Samičí rostlina svým vzhledem podobná kultivaru Hendersonii. Vejčité listy jsou uprostřed zbarvené do sytě zelené, okraj nepravidelně lemuje výrazně žlutá. Některé listy mohou být zcela žluté. Jsou lesklé a dosahují až 10 cm délky. Po okrajích mají jemné ostny. Při kontaktu způsobí jemné poškrábání. Listy na rostlině setrvávají celoročně. Konce jara spatříme drobné bílé kvítky.
Tento velmi cenný kultivar patří v Evropě zatím mezi ty minimálně rozšířené. Americkými pěstiteli je řazena mezi 5 nejlepších kultivarů velkokvětých magnolií! Díky vlastnostem obou rodičů se jedná o pomalu rostoucí, bohatě větvený keř, který v dospělosti dosahuje maximální výšky kolem 4 m. Čistě bílé, vonné květy jsou miskovitého tvaru a objevují se již na velmi mladých rostlinách od začátku léta do podzimu.
Flaming Silver nabízí úžasnou jarní show doprovázenou fascinujícím olistěním a nádhernými květy. Eliptické listy jsou zbarvené do sytě zelené s nepravidelným světle krémovým okrajem. K tomu se na jaře přidávají nové zářivě červené listy. Během několika týdnů přejdou přes růžovou až do zelené s krémovým okrajem. Velmi působivá jsou také květenství. K jejich tvorbě dochází již před zimou.
Jedna z nejčastěji pěstovaných cesmín u nás. Je výbornou volbou pro tmavší kouty, které doslova rozzáří. A tuto úchvatnou podívanou Vám nabídnou dokonce celoročně, čímž se mnoho rostlin pochlubit nemůže. Sytě zelené, lesklé listy jsou lemovány krémovým okrajem. Nové listy mohou mít fialový nádech. Dosahují až 7 cm na délku. Jsou opatřeny výraznými trny po obvodu listu. Při kontaktu způsobí drobné poškrábání.
Výrazné celoroční olistění je charakteristické pro kultivar Kaleidoskop. Nese drobné, lesklé, panašované lístky. Střed listu je zelený, při okrajích se nachází nepravidelně široký jasně žlutý lem. Na podzim se listy vybarvují více do oranžové a červené. V našich klimatických podmínkách jsou polo-opadavé. Od pozdního léta až do podzimu rozkvétá bílými nálevkovými květy.