Magnolia grandiflora ‘Kay Parris’ – šácholan

Šácholan

Tento velmi cenný kultivar patří v Evropě zatím mezi ty minimálně rozšířené, svůj původ má v USA ve státě Jižní Karolína, kde jej v roce 1991 získal Kevin Parris při křížení kultivarů ,Little Gem‘ a ,Bracken’s Brown Beauty‘. Své jméno nese po matce objevitele. Americkými pěstiteli je řazena mezi 5 nejlepších kultivarů velkokvětých magnolií! Díky vlastnostem obou rodičů se jedná o pomalu rostoucí, bohatě větvený keř, který v dospělosti dosahuje maximální výšky kolem 4 m. Čistě bílé vonné květy jsou miskovitého tvaru a objevují se již na velmi mladých rostlinách od začátku léta do podzimu. Listy jsou oproti ostatním kultivarů štíhlejší, temně zelené z vrchní strany, jasně lesklé, ve spodní části listu převládá typická oranžově hnědá barva. Po svém otci kultivaru ,Bracken’s Brown Beauty‘ (který zvládá bez problémů teploty kolem -29 °C!) získala i dobrou mrazuvzdornost, která byla prozatím v Evropě stanovena na -21°C. Přepokládá se, že však krátkodobě zvládne i trochu více. Místo pro výsadbu volíme přednostně slunné, chráněné před silným zimním větrem a intenzivním zimním sluncem. Pokud to počasí dovolí, zalévejte i v zimě!

Šácholany (Magnolie) nejlépe rostou v mírně vlhké živné půdě. Pozor však na výrazné přemokření. V optimálním případě pravidelně zaléváme tak, aby přebytečná vody odtekla pryč. Magnolie koření poměrně mělce, proto je vhodné jejich blízké okolí zamulčovat, aby především během letních měsíců nedocházelo k rychlému vysychání. Půda by měla být kyselá. Používáme speciální substrát na kyselomilné rostliny, nebo při výsadbě smícháme zeminu s rašelinou. Každé jaro je vhodné trochu nové rašeliny vysypat na povrch původního substrátu. Rostlinu sázíme stejně hluboko, jako byla v nádobě. Rostliny sázíme na slunné až mírně polostinné stanoviště pokud možno mimo velký vítr, aby nedocházelo k poničení květů. Během vegetace používáme hnojiva pro kyselomilné rostliny. Provádíme pouze udržovací řez na mladých letorostech.