poslední aktualizace: 13.3.2023
O selekci tohoto kultivaru se postarala německá školka Carsten v roce 1975. Růst je pravidelný, bohatě větvený do polštářovitého tvaru. Jehlice jsou krátké, pevné, sytě zelené, na koncích mírně pokroucené. Velmi výrazný kontrast nabízí jarní rašení, kdy vidíme sytou barvu vyzrálých jehlic a zároveň nové světle zelené letorosty. Střed rostliny mívá zpravidla nižší výšku nežli větvení po obvodu.
‘Archer’s Dwarf’ pochází z britské selekce z roku 1982, kdy ji objevil J.W.Archer. Růst je v mládí spíše mírně polokulovitý, později přechází do kónického tvaru. Jehlice mají srpovitý tvar s výraznou stříbrně modrou barvou. Konce větviček mají tendenci se ohýbat směrem dolů. Výška 10leté rostliny je 100 cm při šířce 70 cm.
Nově rašící jehlice jsou světle zelené, později však přecházejí do nádherné světle modré barvy. Toto vybarvení si pak uchovává po celý rok. Jehlice jsou středně dlouhé a kartáčovitě uspořádané. Roste do pravidelného konického tvaru s jasně daným terminálním letorostem.
Jedná se o starší kultivar jedle ojíněné, který byl objeven již v roce 1891. Roste jako velmi bohatě větvený keř, zpravidla bez daného terminálního letorostu. Jehlice nesou výraznou šedo- modrou barvu po celý rok. Díky takto intenzivnímu zbarvení rozzáří každou zahradu. Jehlice jsou na koncích srpovitě zahnuté. V 10ti letech dosahuje výšky 1 m při šířce 0,7 m.
Nese krátké výrazně šedomodré jehlice. Na větvičce jsou kartáčovitě uspořádané. Jehlice jsou pevné, ale zároveň nepichlavé na omak. Všechny větvičky se na koncích ohýbají směrem dolů.
Velmi nový a minimálně rozšířený je tento kultivar korejské jedle, který byl vyšlechtěn teprve v roce 2004 ve Skotsku. Roste velmi pomalu, kompaktně, mírně vystoupavě s jasně daným terminálním letorostem. Jehlice jsou krátké, tuhé, temně zelené. Celkově však rostlina působí poměrně silným a robustním dojmem. Jako dospělá doroste do výšky 80 cm při šířce kolem 45 cm.
Velká část kultivarů patří mezi velmi ceněné rostliny našich zahrad a to především díky své stavbě jehlic a konečné velikosti. Blue Emperor je pomalu rostoucí kompaktní kultivar s namodralými jehlicemi, který zpravidla vytváří jeden terminální letorost, ostatní větve postupně dorůstají. Celá rostlina tak působí spíše vyšším dojmem. V dospělosti dosahuje výšky okolo 2 m a šířky 1 m.
S tímto kultivarem jedle korejské se v zahradnických centrech téměř nesetkáte. Její hlavní předností je barevnost jehličí. Na jedné rostlině najdeme jehlice sytě zelené, světle zelené a žluté. Jedná se o velmi nepravidelné vybarvení.
Trpasličí kultivar, který byl objevený v Nizozemí v roce 2004. Má velice krátké jehlice temně zelené barvy. Ze spodu se objevuje stříbrný nádech. Jehlice jsou na větvičkách kartáčovitě uspořádané. Růst je převáže plochý s pevným větvením, v pozdějším věku bohatě větvený. V 10 letech dosahuje výšky kolem 50 cm při šířce 75 cm.
‘Kohout’s Icebreaker’ je přesně ta rostlina, kterou když uvidíte, tak si řeknete: ,,to je něco‘‘, proto si své místo na zahradě určitě najde a nutno říct, že právem. Tento jedinečný kultivar byl získán v roce 1998 Jörgem Kouhoutem jako čarověník na jedli Silberlocke. Pokud se podíváte z dálky, vypadá celá rostlina, jako kdyby ji někdo všechny vrchní jehlice posypal bílým práškem.
Kristalkugel roste velice kompaktně do pravidelného kulovitého tvaru. Jehlice jsou jasně zelené. Přesné místo jeho vyšlechtění není doposud uznané, jistý je pouze rok 2000. Dospělá rostlina dosahuje výšky okolo 45 cm při stejné šířce.
Tento kultivar patří mezi jedlemi mezi ty nejcennější. Kombinuje se zde krása klasické korejské jedle s velmi uhlazeným a kompaktním tvarem. Růst je vystoupavý s jasným terminálním letorostem. Jehlice jsou středně dlouhé, lesklé, na vrchní straně svěže zelené, ve spodní části můžeme vidět lehký bílý nádech.
Je další ze zástupců jedlí, které Vám ani po 10 letech opravdu nikam tzv. „neutečou“. Tento kultivar byl vyšlechtěn v roce 1990 v německé školce Wittboldt-Műller. Pokud se na rostlinu podíváte z ptačí perspektivy, je vidět, že všechny kosterní větve mají tendenci ohýbat se mírně k zemi. To naznačuje i nízký vzrůst. Dospělá rostlina dosahuje výšky okolo 50 cm při šířce 60 cm.
O vyselektování se postarala v roce 1985 školka Stolwijk z Nizozemí. Růst je v mládí spíše pravidelně kulovitý až v pozdním věku se objeví terminální letorost. Jehlice jsou krátké, tuhé, kartáčovitě uspořádané s velmi temnou zelenou barvou.
Vnitřní část jehlic je zelená, venkovní část nese však bílou barvu, to vytváří dojem bíle zbarvené rostliny. Růst je spíše pyramidálního typu, ale vždy záleží, z jaké školky rostlina pochází. Jako dospělá dosahuje výšky okolo 1,8 m, při šířce 1 m.
Tento velmi atraktivní zákrsek byl vyšlechtěn již v roce 1986 panem Gűnther Horstmannem. Růst je spíše širší než vyšší. Jehlice jsou krátké, světle zelné. Někdy se stává, že jehlice roste obráceně a je tak vidět stříbrná barva. Jako 10ti letá nepřesáhne výšku 25 cm při stejné šířce.
Růst je pomalu vystoupavý, velmi bohatě větvený. Jehlice jsou oproti kultivaru Silberlocke více pokroucené a ve spodní části převládá jasnější stříbrná barva. Obzvláště na starších rostlinách bývá tato kombinace velice výrazná. To má za následek, že rostliny působí sytým a jasným dojmem. Výška v dospělosti se pohybuje kolem 2 – 2,5 m při šířce 1,2 m.
Tato korejská jedle vyselektovaná J. Körnerem z Německa v roce 1986 není zas až tak často pěstována. Roste zpravidla uhlazeně do nízkého polštářovitého tvaru bez nutnosti střihu. V některých arboretech se však můžeme setkat i se starými rostlinami, které si určily terminální letorost a rostou částečně i do výšky, je to však spíše rarita. Středně dlouhé jehlice jsou mírně lesklé a mají sytě zelenou barvou.
Velmi krásný kultivar, který v roce 2008 představil Edwin Smits z Nizozemí. Jeho jehlice jsou středně dlouhé, pevné, výrazně modrozelené. Toto vybarvení oživí nejednu kompozici. Jednotlivé větvičky jsou krásně pravidelně uspořádané. Roste jako bohatě větvený keř s jasně daným terminálním letorostem do kónického tvaru. V 10 letech dosahuje výšky kolem 150 cm při šířce 120 cm.
Kavkazská jedle patří do skupiny velmi okrasných jehličnanů, které Vám přinesou do zahrady výraznou a pohledově atraktivní solitéru. Jehlice jsou 2 – 3 cm dlouhé, tmavě zelené, lesklé. Na jednotlivých větvičkách jsou kartáčovitě uspořádané. Po rozemnutí v ruce voní jako pomerančová kůra. Růst je v mládí pomalu vystoupavý, velmi bohatě větvený, 15tiletá rostlina dosahuje výšky kolem 2 m, s vyšším věkem se postupně také zrychluje její růst.
Mezi kultivary kavkazských jedlí patří ‘Barabits Compact’ k těm rozšířenějším a známějším. Objevena byla v roce 1984 v maďarské školce Barabits. U mladších rostlin je růst nejprve spíše plochý a až s vyšším věkem přechází do polokulovitého. Jehlice jsou krátké, tuhé, sytě zelené. Jarní letorosty mají svěže zelenou barvu, která se postupným vyzráváním mění. Nejtmavší odstín mají jehlice na podzim.
Krásný čarověník, který objevil Jiří Holata v roce 1998. Růst je u mladších rostlin polokulovitý, u starších rostlin se později objevuje terminální letorost, díky kterému pak získává každá rostlina neopakovatelné kouzlo. Jehlice jsou krátké, tuhé, temně zelené, na koncích mírně zakřivené. Ve spodní části je patrný stříbrný nádech.
Velice krásná kompaktní dřevina, která se hodí i do menších zahrádek. Její jehlice jsou poměrně krátké a na omak jemné. Při jarním rašení nesou svěže zelenou barvu. Později se vybarvují do hráškově zelené se stříbrným nádechem ze spodní strany.
Velmi málo rozšířený čarověník kavkazské jedle, který se v současné době těší především v Německu velké popularitě. Roste jako velmi bohatě větvený keř do polokulovitého tvaru. Konce větviček se ohýbají směrem dolů. Jehlice nesou svěže zelenou barvu a jsou na rostlině kartáčovitě uspořádané. V 10 letech dosahuje výšky kolem 45 cm při stejné šířce.