Abies procera ‘Glauca’ – Jedle stříbrná

Jedle stříbrná

Jedle stříbrná má svůj původ v pobřežních oblastech na severozápadě USA, kde dorůstá až do výšky 50 m. V těchto oblastech je velké množství srážek, které dostatečně zásobují tuto jedli vodou. Do našich zahrad však míří kultivar Glauca, který byl objeven již kolem roku 1863. V mládí roste pomalu vystoupavě, pokud je na rostlině určen terminální letorost. Pokud není, je růst rozložen na všechny strany. Jehlice jsou na jednotlivých větvích pravidelně uspořádané, jejich barva je intenzivně modrostříbrná. Dalším výrazným znakem jsou velké šišky, které jsou zpočátku zelené a s postupným dozráváním mění svoji barvu na purpurově hnědou. Výška 10leté rostliny se pohybuje v širokém rozpětí a to mezi 1,5 – 3 m a to hlavně díky možnosti vyvazovat, či nevyvazovat terminál. Plně mrazuvzdorná.

Jedle stříbrná (Abies procera) nejlépe prosperuje v půdách s dobře propustnou mírně kyselou půdou, která má však dobrou retenci vody k tomu, aby u rostliny nedocházelo k přísušku (obzvláště tento druh jedlí jej nemá rád). Místo pro výsadbu volíme slunné až mírně polostinné. Během vegetace používáme pomalu rozpustná hnojiva pro okrasné dřeviny. Díky pomalému růstu se hodí do skalek a malých kompozičních celků.